Jak na izolaci starého domu proti vlhkosti?

Negativní vliv nadměrné vlhkosti na lidské zdraví i životnost jednotlivých materiálů a stavebních konstrukcí je všeobecně dobře znám. A proto je dokonalé zvládnutí hydroizolačních prací jedním z nejdůležitějších kroků, který bychom měli při stavbě nebo rekonstrukci každého objektu učinit. V případě domů určených k trvalému bydlení platí tato zásada dvojnásobně.

Původní stav

Při rekonstrukci našeho sedmdesát let starého domu jsme měli relativně štěstí. Na přelomu 40. a 50. let, kdy začali majitelé dům svépomocí budovat, byl pojem zemních izolací celkem znám a relativně běžně využíván.

V praxi to pak znamenalo, že nosné zdivo bylo po celém obvodu od základu odděleno izolační vrstvou asfaltové lepenky. Z velké části v dostatečně zachovalém stavu. Tím ale veškeré funkční hydroizolační úpravy na objektu končily a i když byla stavba relativně suchá, přeci jenom některé prostory vykazovaly známky vyšší vlhkosti, než je v současnosti považováno za přijatelné.

To se týkalo především suterénu a většiny nevytápěných technických místností v přízemí. Všude na stěnách se zde hojně vyskytovaly stopy aktivní plísně a ve sklepě, na torzech dřevěných regálů, i první známky mykotické aktivity dřevokazných hub.

Izolace od zemní vlhkosti

1. krok: Odvedení srážkové vody

Naše první kroky směřující k odstranění nežádoucí vlhkosti v objektu se týkaly kompletní rekonstrukce systému odvádějícího od domu srážkovou vodu.

Původní okapový systém byl totiž v havarijním stavu. Značně zkorodované žlaby vodu dávno nezachytávaly a to málo, co se v nich udrželo, chrlily z důvodu absence jakýchkoliv záchytných nádob přímo k základům domu.

Proto jsme celý okapový systém kompletně vyměnili, vyspádovali a svodem položeným v zemi vyvedli dolů mírným svahem na okraj pozemku do původního trativodu.

Ten jsme objevili zcela náhodou během výkopových prací. Byla to kamenem vyzděná relativně hluboká jáma s štěrkovým dnem, značně zanesená bahnem. Po vyčištění jsme objevili i částečně zabetonovanou kameninovou rouru původního vyústění a použili ji pro napojení okapového systému nového. Trativod zasypali vysokopecní struskou, překryli betonovými překlady a srovnali s okolním terénem hlínou a travními drny.

Protože jsme do budoucna počítali s průběžným využíváním srážkové vody pro dílnu i zahradu, většinu svislých svodových rour jsme opatřili odbočkami s regulačními klapkami, které budou časem svedeny do záchytných nádob.

2. krok: Odizolování vnější stěny základů drenáží

Po rekonstrukci okapového systému jsme přistoupili k odizolování základu.

Neměli jsme nejmenší tušení v jakém stavu se základové zdivo nachází a proto jsme se rozhodli neodhalovat základ najednou, ale postupovat po kouskách, po tří- maximálně čtyřmetrových úsecích.

A tak jsme postupně, na jednotlivých stranách, odkopali kousek terénu až na spodní hranici základu. V žádném případě nedoporučujeme pouštět se hlouběji. Podloží pod základy by mohlo začít vysychat a základ by mohl klesnout, nebo popraskat.

Odhalený základ jsme nahrubo očistili od zeminy a nechali proschnout. Následně jsme k vyschlému zdivu přiložili nopovou fólii tak, aby přesahovala nad terén okolního pozemku a aby velkými výstupky (nopy) přiléhala směrem ke stěně. Díky nopům vznikla u základové zdi větrací mezera a tím, že byla vyvedena nad terén, jsme umožnili vzduchu průběžně cirkulovat.

Odkopanou stranu se zeminou jsme překryli geotextilií, která měla alespoň částečně zabránit případnému vplavování hlíny do vrstvy drenáže.

Na dno výkopu, nebo spíš odkopu, jsme nasypali tenkou vrstvu štěrku o vyšší frakci. Do štěrkového lůžka vložili drenážní trubku a zasypali zbytkem štěrku.

Začínali jsme na jižní straně, která je v terénu nejvýš a postupovali mírným svahem dolů, nejprve stranou východní, pak západní a vše propojili u nejníže položeného severního základu. Společným vývodem vyvedli podobně jako okapy do trativodu.

Na štěrkový povrch jsme položili vrstvu kamenů a oblázků a srovnali jej s okolním terénem.

3. krok: Zaizolování podlah v interiérech

Posledním krokem k trvalému odstranění vlhkosti v našem domě, bylo i dodatečné zaizolování podlah většiny obytných místností v přízemí. Postup především přípravných prací se v jednotlivých místnostech trochu lišil. V závislosti od toho, jednalo-li se o prostory nad podsklepenou, nebo nepodsklepenou částí. V principu jsme ale postupovali všude stejně.

3.1. Odstranění původní podlahové krytiny a podkladu

Nejprve jsme demontovali původní masivní podlahy z borových fošen. Ty byly původně přibité na rošty z půlkulatiny volně položené do lůžka z vysokopecní strusky. U podsklepené části nasypané přímo na betonových překladech nad sklepem, u nezasklepené na vysoké vrstvě udusané směsi písku, hlíny a kamení. Tu jsme nakonec z velké části vykopali a částečně nahradili poréznějším štěrkem.

3.2. První vrstva betonu a asfaltové izolace

Na udusaný a stabilizovaný štěrkový podklad jsme ze starých kovových výlisků vyrobili lehkou armaturu a do ní vlili první asi 15 cm vysokou vrstvu betonu.

Nad podsklepenou částí jsme museli pracovat s mnohem nižším dispozičním prostorem a proto jsme každou izolační vrstvu pečlivě zvažovali. Chtěli jsme podlahy celého přízemí udržet v jedné úrovni. I proto jsme zde v první asi 5 cm vrstvě použili cementovou stěrku, která měla zpevnit podklad a částečně zacelit už lehce zvětralou vrstvu betonových překladů nad sklepem.

Na dokonale zaschlý a vytvrzený betonový podklad jsme položili a mezi sebou důkladně zahorka přilepili jednotlivé pásy asfaltové lepenky.

Podél zdi jsme z každého pásu nechali několikacentimetrový přesah tak, aby po zahnutí s dostatečnou rezervou překryl i asfaltovou izolaci původní základové rýhy (místa, kde na základ dosedá obvodová stěna) a obě izolace pokusili mezi sebou propojit pomocí asfaltového penetračního nátěru Penetral.

3.3. Tepelná izolace a závěrečná vrstva betonu

Na asfaltovou vrstvu jsme položili tepelnou izolaci z polystyrenu. Nad podsklepenou částí jsme pracovali s klasickým podlahovým polystyrenem EPS tloušťky 50 mm, který jsme kladli ve dvou vrstvách tzv. na vazbu. Nad podsklepenou částí, kde jsme museli šetřit s každým centimetrem, jsme použili podlahový polystyren extrudovaný (Styrodur 30 mm), který požadované termoizolační vlastnosti zajistí už při třetinové tloušťce.

Na vrstvu polystyrenu jsme opět položili hydroizolační vrstvu asfaltové lepenky, síť kovové armatury a vše zalili asi 10 cm vrstvou betonu. Vyhladili do dokonalé roviny.

Získali jsme tak čistou, proti vlhkosti, únikům tepla i případnému hluku dostatečně zaizolovanou plochu, připravenou na položení konečné podlahové krytiny.

Závěr

Zpětně, po několika letech užívání, můžeme s čistým svědomím říct, že se investice do hydroizolačních úprav našeho domu mnohokrát vyplatila.

Alespoň už jsme nikdy víckrát nezažili (a doufáme, že ani nezažijeme) zaplavení sklepa do výšky stojícího muže jako při velkých deštích na jaře roku 2010.

Suterén se stal příjemným a bezpečným místem i pro přírodní materiály, jako je dřevo, nebo kůže.

A ani ve vlhkém, deštivém nebo pro změnu extrémně mrazivém počasí nemusíme z rohů místností odstraňovat chomáčky šedé plísně. Ani ve sklepě, ani ve spíži, ani kdekoliv jinde v domě.

---