Sanace vlhkosti zdiva II: Vkládání dodatečných hydroizolací

V úvodním článku seriálu o sanaci vlhkosti zdiva jsme si představili příčiny vzniku vlhkosti zdiva, a také přehled metod odstranění této vlhkosti.

V tomto článku si blíže představíme první, a také nejrozšířenější metodu sanace vlhkosti zdiva, a sice vkládání dodatečné izolace, pásů, desek, fólií, plechů.

Jedná se tedy o mechanickou metodu odstranění vlhkosti, kdy do zdiva vkládáme hydroizolační clonu, která zabraňuje dalšímu šíření vlhkosti.

Podmínky mechanických metod sanace vlhkosti zdiva

Mechanické metody jsou vhodné při vlhkosti zdiva 4,0 % < w < 7,5 %, tedy při zvýšené vlhkosti. Při vysoké vlhkosti 7,5 % < w < 10,5 % je tato metoda také použitelná, ale v omezené míře.

Jedná se o radikální zásah do stavebních (většinou i nosných) konstrukcí. Proto je třeba takové zásahy vždy konzultovat i se statikem.

Prostory, které přiléhají sanovanému zdivu, by měly být vyklizené, protože dochází ke zvýšené prašnosti a otřesům.

Pokud je nutné provést výkopové práce v okolí sanované stěny pro vytvoření pracovní plochy  v požadované výšce pro sanační techniku, je rovněž nutné pořídit statické posouzení takového zásahu.

Mechanické metody se neprovádí u památkově chráněných objektů.

Pokud dojde ke správné aplikaci těchto mechanických sanačních metod, zaručují vysokou spolehlivost i životnost takového opatření.

Tyto mechanické metody můžeme ještě rozdělit na tradiční metody a na novodobé metody.

Sanace vlhkosti zdiva
Sanace vlhkosti zdiva

Tradiční mechanické metody sanace vlhkosti zdiva

Tato metoda spočívá v postupném vybourávání úseků zdiva, vkládání hydroizolační clony, a zazdívání vybouraných otvorů.

Vybourávané otvory jsou široké cca 750 až 1 000 mm. Mezi nimi jsou ponechány stejně široké (750 až 1 000 mm) nevybourané úseky. Výška vybouraného otvoru ve stěně z plných pálených cihel je cca 5 – 6 řad cihel.

Tohle by vás mohlo zajímat:  Jaké metody se používají při izolaci vlhkých budov?

První otvor se dělá na rohu budovy. Další vybouraný otvor se provede cca 3 metry od rohu objektu. Teprve další otvory se provádějí po vzdálenosti 750 až 1 000 mm.

Vybourávání otvorů by měl vždy předcházet statický posudek.

Vybouraný otvor se vynáší dřevěnými trámky. Pokud se provádí otvor ve stěně tloušťky do 600 mm, vybourávají se cihly z jedné strany, pokud je tloušťky nad 600 mm, vybourávají se cihly z obou stran.

Na spodní ploše vybouraného otvoru se provede poté cementový potěr, na který se po zatvrdnutí položí některý z izolačních materiálů:

Pásy se pokládají s přesahy, které se následně vzájemně spojí.

Jakmile položíme izolaci ve vybouraných úsecích, tak se tyto otvory vyzdí kvalitním zdivem (plné cihly pálené) na cementovou maltu. Zdivo se vyklínuje.

Po zatvrdnutí malty se poté vybourají meziúseky, a opět se položí hydroizolační pásy, které se napojí na již položené pásy v první fázi.

Novodobé mechanické metody sanace vlhkosti zdiva

Podřezávání zdiva a vkládání hydroizolace

Podřezávání zdiva může probíhat ručně pomocí motorové pily podobné pile na řezání dřeva. Toto ruční podřezávání se používá spíš u rodinných domů a tam, kde bychom se nedostali se zařízením na strojní podřezávání zdiva.

Pro větší rozsah prací se používá strojního podřezávání zdiva.

Pro strojní podřezávání platí následující postup:

  • kolem objektu musí být volný manipulační prostor cca 1,2 m,
  • je vhodné objekt co nejvíce vyklidit, protože může při strojním podřezávání dojít ke kmitání stropů,
  • v místě podřezávání se odstraní omítka,
  • po podřezání zdiva v úseku dlouhém cca 1 metr se spára vyčistí, a vloží se do ní hydroizolační pásy, s přesahem cca 10-20 cm na sousední pás, pás se nechá přesahovat cca 2-3 cm přes tloušťku zdiva,
  • dále se opět pokračuje podřezávání po 1 metrových úsecích, a vkládání izolační clony,
  • na závěr se spára zainjektuje polymer-cementovou maltou, která je vháněna do spáry pod tlakem pomocí trubičky,
  • spára se poté omítna cementovou maltou a stěna se omítne sanační omítkou.
Tohle by vás mohlo zajímat:  Jak zhotovit sádrokartonový podhled a příčky? | Rekonstrukce starého RD

Materiálem vkládané izolace může být:

Spáru pro vložení izolace můžeme vytvořit i pomocí navrtávání otvorů.

Nevýhodou této metody navrtávání otvorů je:

  • vysoká prašnost,
  • velká spotřeba chladící vody,
  • vysoká pracnost,
  • pracovní výška je cca 150 až 400 mm nad terénem, kdy je potřeba v této souvislosti řešit detail napojení hydroizolace na izolaci podlahy, řešením někdy může být i provedení výkopu podél zdi.

Naopak oproti podřezávání zdiva způsobuje vytvoření spáry pomocí navrtávání otvorů menší otřesy.

Podřezávání zdiva se dá provádět i laserovým nebo vodním paprskem, jedná se však o velmi nákladné metody.

Metoda vtlačování tvrdých plechů

Při této metodě je pomocí speciálního stroje zarážen do zdiva 1,5-2 mm tlustý vlnitý plech, který tak tvoří hydroizolační clonu.

Jedná se o poměrně nákladnou, ale zato spolehlivou a účinnou metodu. Okolní prostředí není zatěžováno prachem ani chladící vodou, jako tomu bývá například u podřezávání nebo navrtávání zdiva.

Metodu lze použít pouze u cihelného zdiva, u smíšeného nebo kamenného zdiva ji nelze použít. Take se tyto metody neprovádějí u historických a památkově chráněných objektů, a všude tam, kde by otřesy ohrozily statiku objektu.

Metoda se dá použít pro stěny maximálně cca 1 000 mm tlusté.

U některých typů této metody nejsou plechy vzájemně spojeny, u jiných typů obsahují vlnité plechy na okraji zámek, kterým do sebe zapadají.

Před zarážením plechů se provádí oklepání omítek cca 0,5 m nad hranicí vlhkosti.

Protože plech má sám o sobě vysoký faktor difúzního odporu, je nutné po zatlačení plechů provést sanační omítky, aby nedocházelo ke vzlínání vlhkosti do vyšších poloh omítkami.



Jak bude reklama vypadat?
-
Chcete zde reklamu napořád jen za 150 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

1 komentář: „Sanace vlhkosti zdiva II: Vkládání dodatečných hydroizolací

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *