Odvodnění podzemních částí budov I: Kdy je potřeba provádět drenáž?

Otázka potřeby zřízení drenážního systému se často diskutuje nejen ve stádiu přípravy nových staveb, ale i u rekonstrukcí stávajících objektů. Zdaleka ne ve všech případech je drenáž pro odvodnění podzemních konstrukcí budov nutné provádět. Proto bych chtěl uvést příklady, kdy drenáž skutečně potřebná a užitečná je, a kdy by naopak svoji funkci neplnila.

Vezměme si příklad, kdy budujeme stavbu, jejíž základová spára a ostatní konstrukce jsou nad hladinou podzemní vody.

Potom záleží nutnost návrhu drenážního systému ještě na jedné okolnosti, a sice na typu podloží pod objektem:

1. Propustné horninové prostředí.
2. Nepropustné horninové prostředí.

Propustné horninové prostředí

V případě, že máme pod objektem propustné horninové prostředí, tak na podzemní konstrukce objektu působí některý z těchto hydrofyzikálních zatížení:

• zemní vlhkost,
• gravitační voda prosakující horninovým prostředím
  • po svislé konstrukci,
  • po vodorovné konstrukci.

V takových případech se obvykle drenážní systémy neprovádí. Provádí se pouze hydroizolace svislých i vodorovných konstrukcí, a počítá se s tím, že se prosakující voda nebude zadržovat v zásypu v oblasti přiléhající k podzemním konstrukcím.

Nadbytečná drenáž by měla za následek naopak:

• zvýšení nákladů na výstavbu,
• zbytečné náklady na provoz a údržbu drenáže (čištění a údržba, odvod vody z drenáže),
• zvýšení časové náročnosti stavby,
• v některých případech může zvyšovat šíření radonu v horninovém prostředí.

Nepropustné horninové prostředí

Jiná situace může nastat, pokud máme pod objektem nepropustné horninové prostředí, které nám prosakující vodu zásypem zadržuje.

V takovém případě se doporučuje provádět drenážní opatření.

Pokud bychom totiž drenáž neprovedli, voda, prosakující zásypem by se v něm díky nepropustnosti podloží hromadila, a působila by na hydroizolační opatření jako tlaková voda, což klade velké nároky na provedení hydroizolace (napojení pásů, utěsnění prostupů apod.)

Proto se v takových případech snažíme tuto prosakující vodu odvést pomocí drenážního obvodového systému.

Mohlo by se tedy zdát, že v případě provedení drenáže můžeme trochu slevit z nároků na provedení hydroizolace, a dimenzovat ji na podmínky působení zemní vlhkosti a prosakující vodě.

Takové řešení je ovšem poměrně velkým rizikem v případě ztráty funkčnosti drenážního systému, může dojít k jeho zanesení a ucpání, ať už zanedbáním pravidelného čištění drenáže, nebo i krátkodobému zanesení při velkých srážkách, nebo poruchou či poškozením drenáže, či zamezením odtoku z drenáže do recipientu.

Proto se i v případě zřízení drenážního systému doporučuje dimenzovat hydroizolační opatření na působení tlakové vody, které se liší od hydroizolačních opatření proti zemní vlhkosti počtem a typem asfaltových pásů, nebo fólii, provedením spojů, prostupů přes hydroizolace, kontrolami vodotěsnosti.

Závěr

Než se tedy pustíte do instalace drenážního opatření, zjistěte nejdříve, zda vůbec je takové opatření potřebné, a zda by mělo svůj smysl. Často se totiž dá velké množství srážkových vod odvést i jinými, méně nákladnými opatřeními, o kterých si můžete přečíst v druhém dílu tohoto seriálu.

Vlastnosti, a tedy i propustnost či nepropustnost zeminy zjistíte z inženýrsko-geologického průzkumu, který by měl být u každé novostavby samozřejmostí. Zároveň si můžete prohlédnout i stav podloží po výkopu stavební jámy, kdy sami uvidíte, zda na dně jámy stojí vody delší dobu, a nedochází k jejímu průsaku dále do podloží.

V dalších dílech se také podíváme na způsoby a zásady návrhu svislé a vodorovné drenáže, vč. možných způsobů odvedení zachycených vod.