Asfaltové pásy V: Zásady návrhu a kladení hydroizolačních vrstev spodních staveb

Jak jsem sliboval na začátku tohoto seriálu o asfaltových pásech, v posledním článku se zmíním o hlavních zásadách návrhu a kladení asfaltových pásů.

Protože se odlišuje návrh hydroizolační vrstvy pro spodní stavby a pro ploché střechy, rozhodl jsem se nakonec toto téma rozdělit do dvou samostatných článků.

V tomto článku tedy shrnu zásady návrhu hydroizolační vrstvy z asfaltových pásů pro spodní stavby, a zároveň zmíním i důležití podmínky pro kladení asfaltových pásů.

Zásady návrhu hydroizolační vrstvy spodní stavby

Musíme znát hydrogeologické poměry

Před každým návrhem hydroizolační vrstvy (může být z jednoho, ale i dvou a více asfaltových pásů) je třeba nejprve na základě inženýrsko-geologického, nebo hydrogeologického průzkumu stanovit, jakému namáhání vlastně bude hydroizolační vrstva vystavena.

Stavební projektant by tedy měl při návrhu stavby vycházet z některého z výše uvedených průzkumů, a na základě nich zvolit vhodné hydroizolační opatření. Určitě se vyplatí dát na názor odborníka, protože hydroizolace spodní stavby z asfaltových pásů je ve většině případů po provedení již těžce kontrolovatelná, či opravitelná bez velkých zásahů, a vyplatí se tedy věnovat dostatek sil nejen vlastnímu zhotovení, ale i návrhu.

Rozlišujeme tyto základní hydrofyzikální zatížení:

• namáhání zemní vlhkostí,
• namáhání vodou prosakující horninovým prostředím, a volně stékající po povrchu konstrukcí, nevytváří tlakové namáhání,
• namáhání tlakovou vodou,
  • v případě nepropustného podloží, kdy se hromaděním takové vody postupně vytváří tlak na konstrukci spodní stavby,
  • v případě propustného podloží pak může působit tlakem spodní voda, pokud zasahuje  hladina podzemní vody na úroveň konstrukce spodní stavby.

V závislosti na hydrofyzikálním zatížení se poté navrhují hydroizolační vrstvy spodních staveb.

Návrh hydroizolační vrstvy podle hydrofyzikálního zatížení

Chtěl bych upozornit na případ, který jsem zmínil v článku Odvodnění podzemních částí budov I: Kdy je potřeba provádět drenáž?, kdy máme pod stavbou nepropustné podloží, a navrhujeme tedy drenáž pro odvod vody tak, aby se neshromažďovala v okolí konstrukcí spodní stavby.

V tomto případě by se mohlo zdát, že nehrozí působení tlakové vody, a mohly bychom tedy místo hydroizolační vrstvy proti tlakové vodě provést hydroizolaci proti vodě prosakující horninovým prostředím. Problém ale může nastat v případě poruchy, zanesení drenážního systému. V takovém případě může voda působit opět tlakem na hydroizolaci. Proto i v případě použití drenáže doporučuji navrhovat hydroizolační vrstvu odolnou proti působení tlakové vody, tedy ze 2 až 3 pásů typu S z asfaltu modifikovaného.

Zásady a podmínky pro kladení hydroizolační vrstvy spodní stavby

1. Teplota a povětrnostní podmínky při kladení pásů

• při pokládce by měly být dodrženy alespoň tyto teploty vzduchu:
  • pásy z modifikovaného asfaltu …+5 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +10 °C),
  • pásy z oxidovaného asfaltu … +10 °C  (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +15 °C),
  • pásy s vložkou z hliníkové fólie (proti pronikání radonu) … plus dalších 5 °C,
• teplota podkladu by měla být maximálně +50 °C,
• při pokládce nesmí na konstrukce pršet nebo sněžit, nesmí být jinovatka, mlha, námraza, silný vítr.

2. Požadavky na podklad

Podkladem pro zhotovení hydroizolační vrstvy může být:

• beton,
• betonová mazanina,
• cementový potěr,
• zdivo s cementovou omítkou,
• cihelné zdivo se zatřenými spárami.

Silikátové podklady (betony, potěry, omítky)

• musí být suché, vyzrálé, soudržné, nesmí sprašovat,
• hmotnostní vlhkost podkladu by měla být maximálně 6 %,
• povrch musí být bez ostrých hran,
• pevnost betonu by měla odpovídat pevnostní třídě minimálně C 8 (dříve B 10),
• pevnost cementové malty by měla odpovídat pevnostní třídě MC 10,
• rovinnost podkladu by měla splňovat podmínku maximálních nerovností 5 mm na vzdálenosti 2 metry, měřeno dvoumetrovou latí,
• prohlubně větší než 3 mm by měly být vyplněny, naopak výčnělky vyšší než 3 mm by měly být odstraněny nebo zbroušeny.

3. Příprava podkladu

Silikátové podklady (betony, potěry, omítky) se doporučuje před natavováním pásů napenetrovat asfaltovým lakem penetračním.

Při penetraci podklady by měly být splněny tyto podmínky:

• maximální relativní vlhkost vzduchu: 80 %,
• maximální hmotnostní vlhkost podkladu: 6 %,
• minimální teplota ovzduší: +5 °C,
• minimální teplota povrchu podkladu: +8 °C.

Penetrační lak se nanáší asfaltérským kartáčem nebo válečkem, spotřeba činí cca 0,25 až 0,5 kg/m². Podklad po zaschnutí laku má vykazovat tmavě hnědou barvu.

Technologická přestávka pro zaschnutí laku před natavováním pásů je minimálně 4 hodiny, ale spíše 24 hodin v závislosti na povětrnostních podmínkách a teplotě ovzduší.

4. Kladení a natavování pásů

• v ploše se kladou asfaltové pásy vždy v jednom směru, nikoliv tedy horní vrstva kolmo na spodní,
• pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a i více pásů, klademe je vždy tak, aby spoje pásů nebyly nad sebou:
  • podélné (boční) spoje horní vrstvy tedy posuneme o cca 1/2 šířky pásu,
  • příčné (čelní) spoje horního pásu by měly být umístěny minimálně 300 mm od příčných spojů spodního pásu,
• pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a více pásů, tak jsou navzájem mezi sebou celoplošně svařeny,
• u svislých ploch:
  • se kladení doporučuje provádět v úsecích délky maximálně 2 až 2,5 m, aby se zabránilo nežádoucímu prověšení pásů,
  • podkladní pásy se doporučuje  kotvit v příčném (vodorovném) spoji pomocí 4 kusů kotev, a poté v ploše podkladní pás k podkladu bodově natavit.
• u vodorovných ploch můžeme pás natavit buď:
  • celoplošně:
    • pokud jde o spodní pás hydroizolačního souvrství z více vrstev pásů,
    • asfaltová pás natavujeme na tepelnou izolaci z pěnoskla,
    • z technologických důvodů v případě detailů, kde bodové natavení není z důvodů malé plochy detailů technicky proveditelné.
  • bodově:
    • buď na podklad položíme volně preforovaný pás, a v místech otvorů horní pás bodově natavíme na podklad,
    • nebo pás lokálně navaříme v pěti bodech k podkladu.
• vlastní natavení se provádí pomocí propanbutanových hořáků nebo vícehořákových agregátů,
• při celoplošném natavování musí být viditelné tečení roztavené asfaltové hmoty před odvalující se rolí po celé šířce pásu, a musí docházet k výtoku roztaveného asfaltu (několik milimetrů přes okraj) po obou bocích pásu,
• doporučený podélný i příčný přesah pásů je:
  • u pásů s jemnozrnným minerálním posypem nebo s PE fólií … minimálně 80 mm nejlépe 100 mm v podélném přesahu, 100 mm v příčném přesahu,
  • vyteklý roztavený asfalt z bočních přesahů je možné zašpachtlovat nahřátou špachtlí, ovšem musíme si dávat pozor na to, aby nedošlo k obnažení nosné vložky, nebo k oslabení asfaltové vrstvy.

5. Ochrana hydroizolační vrstvy

Hydroizolační vrstvu je potřeba chránit před mechanickým poškozením.

Svislou hydroizolační vrstvu lze chránit:

• ochrannou hydroizolační přizdívkou z cihelného zdiva,
• drenážní nopovou fólií,
• deskami z extrudovaného polystyrenu (XPS).

Vodorovnou hydroizolační vrstvu lze chránit:

• cementovým nebo anhydritovým potěrem,
• betonovou mazaninou, která tvoří podklad pro další vrstvy podlahy,
• tepelně izolačními deskami z expandovaného polystyrenu, na kterou navazují další vrstvy podlahy.