Podlahové potěry III: Anhydritové potěry (potěry ze síranu vápenatého)

Dalším zástupcem podlahových potěrů, a nutno zdůraznit, čím dál oblíbenějším, je anhydritový potěr.

Oproti cementovým potěrům má některé výhody, které v tomto článku také zmíním.

Výroba anhydritového potěru

K výrobě anhydritových potěrů se používá pojivo z anhydritu a budiče, písek se smíšenou zrnitostí a voda, případně přísady a příměsi.

Pojivo

Anhydrit se získává buď v přírodě, nebo se vyrábí průmyslově pod názvem syntetický anhydrit.

Pro anhydritové potěry se používá anhydritové pojivo pevnostní třídy 20.

Už při výrobě pojiva se do něj přimíchává tzv. budič, neboli urychlovač tuhnutí.

Na 1 m3 potěru se dávkuje maximálně 450 kg pojiva.

Plnivo (písek)

Při tloušťce potěru minimálně 40 mm se používá písek frakce 0-8 mm.

Vzájemný poměr mísení anhydritového pojiva a písku je  1 objemový díl pojiva na 2,5 objemových dílů písku.

Přísady a příměsi

Přísady se používají zejména pro zlepšení zpracovatelnosti, vývoje pevnosti a konečné pevnosti potěru.

Anhydritový potěr
Anhydritový potěr

Technické parametry anhydritových potěrů

Základní charakteristikou anhydritových potěrů je, stejně jako u cementových potěrů, jeho pevnostní třída (pohybuje se od 12 do 40).

  • pevnostní třída 12 – používá se pro kontaktní potěry vyrovnávací a pro použití s podlahovou krytinou,
  • pevnostní třída 20 – pro plovoucí potěry v bytové výstavbě, s podlahovou krytinou i bez ní, v prostorách s rovnoměrným užitným zatížením do 1,5 kN/m2,
  • pevnostní třída 30 – minimální pevnostní třída pro použití jako průmyslové potěry,
  • pevnostní třída 40 – vyšší pevnostní třída pro použití jako průmyslové potěry.
Tohle by vás mohlo zajímat:  Akustická lehká plovoucí podlaha na hrubé tesařské podlaze

Využití anhydritových potěrů, jejich výhody a nevýhody

Anhydritové potěry se vyznačují velkou tvarovou stálostí, nedochází, jako u cementových potěrů, k tak velkým rozměrovým změnám (bobtnání, smršťování), proto je možné z tohoto materiálu vytvářet poměrně velké podlahové vrstvy bez potřeby dělení do dilatačních celků.
Nevýhodou je naopak jeho háklivost na vlhkost, proto se nepoužívá v exteriérech a interiérech, kde by byl vystaven namáháním vlhkostí a vodou. Pokud je použit v koupelnách, je třeba na ně aplikovat hydroizolaci s keramickou dlažbou.

Pokládka anhydritového potěru

I pokládka anhydritového potěru se dělí dle způsobu spojení s podkladem.

Kontaktní potěr

Anhydritové potěry mají tu výhodu, že se velice dobře rozlévají a srovnávají do roviny, jejich zpracování je tedy poměrně snadné.

Podkladem bývá většinou betonová konstrukce. Ta musí být suchá a ztvrdlá.

Jak jsem psal výše, anhydritový potěr je citlivý na vlhkost, proto je potřeba dát pozor na zabudovanou vlhkost v betonovém podkladě, u betonových podkladů na zemině chránit hydroizolací proti vzlínání zemní vlhkosti do potěru, u betonových stropů zabránit šíření vlhkosti (u kuchyní, plováren apod.) ze spodních prostor směrem vzhůru pomocí parozábran.

Pro spojení potěru s podkladem je třeba vytvořit tzv. adhezní můstek. Ten vytvoříme na suchém a pevném podkladu pomocí základní suspenze, případně  nátěru z epoxidové pryskyřice s následným posypem křemičitým pískem. Adhezní můstek můžeme nanést i na stěnu do výšky potěru tak, aby došlo k dokonalému spojení.

Dilatační celky vytváříme pouze v místech, kde probíhá dilatace podkladu. Vytvářet další dilatační celky v ploše potěru není nutné.

Tloušťka potěru by měla být vyšší než 25 mm, při jednovrstvé pokládce by měl mít minimálně 20 mm a maximálně 50 mm.

Plovoucí potěr na separační  vrstvě

Separační vrstva se vytváří ve dvou vrstvách.

Tohle by vás mohlo zajímat:  Destruktivní vlivy vnějšího prostředí na dřevěné konstrukce staveb

První vrstvou může být např. hydroizolace proti zemní vlhkosti v případě, kdy je betonový podklad na zemině. Nebo může být první vrstvou parozábrana (u podlah nad prostory s vysokou vzdušnou vlhkostí). V obou případech se na tyto vrstvy pokládá ještě druhá separační vrstva z PE fólie tl. 0,1 mm. Pásy by se měly 10-20 cm překrývat a následně slepovat nebo svařovat.

Pouze v případě samonivelačních potěrů se může druhá vrstva z PE fólie vynechat.

Anhydritový potěr
Anhydritový potěr

Není třeba vytvářet dilatační spáry v ploše potěru.

Do okrajové spáry po obvodu místnosti, a také do okolo všech svislých prostupů a rozvodů vkládáme pěnovou pásku tloušťky 8 mm.

Dilatační spáry tvoříme pouze v místech probíhající dilatace podkladu, a to ve stejné šířce.

Minimální tloušťka plovoucího anhydritového potěru na separační vrstvě je 30 mm.

Po anhydritovém potěru by se nemělo chodit dříve, než za 3 dny po jeho pokládce. Pokud máme v potěru zabudováno podlahové vytápění, je možné jej zapnout do provozu již po 7 dnech po pokládce potěru.

Plovoucí potěr na tepelně izolační vrstvě

Tento typ potěrů je velice rozšířený zejména v obytných místnostech, kde je požadavek na zvukovou a tepelnou izolaci.

Protože je velice rozšířená pokládka samonivelačních potěrů ze síranu vápenatého na tepelně izolační vrstvu, tak si postup ukládání takového potěru nyní více popíšeme.

Na tepelnou izolaci se pokládá ochranná vrstva z PE fólie tl. 0,1 mm, pásy fólie se pokládají s přesahy 10-20 cm a doporučuje se je vzájemně slepit nebo svařit, aby se záměsová voda z potěru nedostala do tepelné izolace. Ze stejného důvodu se ochranná PE fólie vyvede i na okrajový pěnový pásek.

Těsně po pokládce potěru se směs pěchuje pěchovací latí nebo metlou na potěr. Odstraňují se tafk drobné nerovnosti, a dochází k homogenizaci směsi.

Tohle by vás mohlo zajímat:  Podlahové potěry I: Dělení a funkce

Do samonivelačního potěru se nesmí vkládat ocelová výztuž.

Po zatvrdnutí se obvykle povrch potěru upravuje dle pokynů výrobce, nejčastěji dojde k obroušení povrchu a vysátí průmyslovým vysavačem.

Dilatační spáry se vytváří pouze nad probíhajícími dilatacemi podkladu, a to ve stejné šířce.

V ploše potěru se dilatační celky nevyžadují.

Spáry se provádí po obvodu místnosti a okolo všech prostupů a rozvodů, vložením 8 mm tlustého pěnového pásku.

Dále se vytváří spára ve dveřích oddělujících např. dva prostory různých bytů, v rámci jednoho bytu v případě větších zúžení či rozšíření plochy potěru, a také ve dveřních otvorech, pokud je délka půdorysu větší než 5 m a potěr je položen ve více místnostech v rámci jednoho bytu za sebou. Spáru vytváříme, pokud je délka jedné strany podlahy delší než 20 m.

Samonivelační potěr ze síranu vápenatého může být za vhodných podmínek pochozí již po 1-2 dnech po pokládce a zatížitelný po 2-5 dnech.

 

Podlahové potěry III: Anhydritové potěry (potěry ze síranu vápenatého)
Ohodnoťte článek!


Jak bude reklama vypadat?
-
Chcete zde reklamu napořád jen za 150 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

1 komentář: „Podlahové potěry III: Anhydritové potěry (potěry ze síranu vápenatého)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *