Podlahové potěry IV: Potěry z litého asfaltu

Podlahové potěry z litého asfaltu jsou poslední skupinou potěrů, o které se dnes v tomto článku zmíním.

Výroba potěru z litého asfaltu

Surovinami k výrobě potěrů z litého asfaltu jsou pojivo bitumen, a směs minerálních látek jako plnivo. Mohou se ještě doplnit i příměsi a přísady.

Pojivo bitumen

Bitumen se získává při destilaci ropy.

Plnivo ze směsi minerálních látek

Směs minerálních látek je odstupňována podle zrnitosti tak, aby bylo vytvořeno v litém asfaltu co nejméně mezer a dutin.

Používají se kameninová moučka, písek, drcené kamenivo a jemný štěrk. V závislosti na tloušťce vrstvy litého asfaltového potěru se používá frakcí 0-5 mm až 0-8 mm.

Poměr směsi pojiva a plniva se volí tak, aby bylo dosaženo co nejmenších dutin po ztvrdnutí potěru, aby nemuselo docházet ke zhutňování směsi, a aby bylo dosaženo požadované mechanické, chemické nebo klimatické odolnosti potěru.

Technické parametry potěru z litého asfaltu

Oproti cementovým nebo andyhritovým potěrům se potěry z litého asfaltu nerozděluji do pevnostních tříd, ale do tříd tvrdosti (10 až 100).

Třídu tvrdosti potěr potom vybíráme pro předpokládané mechanické namáhání, a namáhání teplotou.

• třída tvrdosti 10 – plovoucí potěr pro rovnoměrné pohyblivé zatížení do 1,5 kN/m²,
• třída tvrdosti 15 – pro běžně vytápěné místnosti i nevytápěné místnosti, pro kontaktní potěr i potěr plovoucí,
• třída tvrdosti 40 – pro nevytápěné místnosti a exteriér,
• třída tvrdosti 100 – pro mimořádně chladné místnost (mrazírny a chladírny) a pro exteriér.

Využití potěrů z litých asfaltů, výhody a nevýhody

Potěry z litého asfaltu lze pokládat ve vnitřním i venkovním prostředí.

Výhody

• díky horkému asfaltu se do stavby nevnáší vlhkost,
• lze jej pokládat bez dilatačních spár,
• je pochozí již po vychladnutí, což je po 2 až 3 hodinách po pokládce,
• je odolný proti vodě a vlhkosti,
• lze pokládat i v malých tloušťkách,
• má vysoký elektrický odpor, což se využívá při požadavcích na izolační schopnost podlahy,
• přidáním grafitového prášku odvádí elektrostatická náboj,
• podlahy jsou vodotěsné a parotěsné,
• asfaltové podlahy mají malou schopnost šířit zvuk, používají se v případě potřeby tlumení zvuku.

Nevýhody

• náročný transport směsi za horka,
• materiály, se kterými přijde při pokládce do styku, musí odolávat vysokým teplotám (až 250 °C),
• poměrně náročné na vlastní pokládku,
• vyšší cena,
• při překročení bodového zatížení při vyšší teplotě může dojít k porušení (protlačení) potěru.

Pokládka potěru z litého asfaltu

Kontaktní potěr

Kontaktní potěr z litého asfaltu se používá převážně v exteriéru nebo průmyslových podlahách.

Jako podklad je nejvhodnější asfalt, na který díky vysoké teplotě potěru přilne téměř dokonale, a v místě styku se vytvoří pevný spoj.

Z tohoto důvodu jsou betonové podklady méně vhodné.

Po položení potěru musí být jeho povrch ještě za tepla zdrsněn pískem nebo drtí.

Není třeba jej po položení dále nějak ošetřovat.

Doporučená tloušťka potěru se pohybuje v rozmezí 25 až 30 mm, přičemž minimální tloušťka je 20 mm, maximální tloušťka jedné vrstvy je 40 mm.

Plovoucí  potěr na separační vrstvě

Potěr z litého asfaltu na separační vrstvě se nejčastěji používá u průmyslových podlah, a dále např. v tržnicích velkokapacitních kuchyních, na sportovištích, kde je vyžadována odolnost proti vysokému zatížení.

Podkladem může být v tomto případě jakýkoliv rovný, suchý a pevný povrch.

Jako separační vrstva se na podklad používá kvůli odolnosti vůči vyšším teplotám při pokládce potěru skelné rouno.

Dilatační spáry v potěru se provádí pouze v místech dilatace budov.

Po položení se ochlazením asfaltový potěr stáhne, proto po okrajích potěru není třeba dávat pěnové pásky, pouze stačí vyvést separační vrstvu po okraj podlahy. Pouze v případě pokládky podlahové krytiny (parket, dlažby) se po okrajích vloží 10 až 15 mm tlustý pěnový pásek.

Potěr by neměl mít v jedné vrstvě tloušťku větší než 40 mm a menší než 20 mm.

Plovoucí  potěr na tepelně izolační vrstvě

Používají se nejčastěji tepelně izolační desky z minerálních vláken, na které se položí separační vrstva ze skelného rouna. Je potřeba dodržet stlačitelnost tepelně izolační vrstvy max. 5 mm.

Tepelně izolační desky musí být v případě jedné vrstvy položeny se slepenými spoji, v případě dvou vrstev je třeba spoje vzájemně posunout, aby se nepřekrývaly.

Veškeré prvky, se kterými přijde horká směs do styku, musí být odolné teplotám přibližně 250 °C.

Tepelně izolační desky se ukončí cca 10 cm od obvodových stěn místnosti, což zaručí zpevnění okrajů asfaltového potěru po okraji, protože se tím zvýší jeho tloušťka. Eliminuje se tak možnost zvednutí okrajů potěru při větším zatížení u okrajů místnosti např. od těžších skříní, od provozu u dveří apod.

Opět platí, že po položení se ochlazením asfaltový potěr stáhne, proto po okrajích potěru není třeba dávat pěnové pásky, pouze stačí vyvést separační vrstvu po okraj podlahy. Pouze v případě pokládky podlahové krytiny (parket, dlažby) se po okrajích vloží 10 až 15 mm tlustý pěnový pásek.

Povrch potěru se ještě zatepla zdrsňuje křemičitým pískem.

Potěr by neměl mít v jedné vrstvě tloušťku větší než 40 mm a menší než 20 mm. Doporučená tloušťka je mezi 25 až 30 mm, při podlahovém topení potom minimálně 35 mm, při 15 mm překrytí potrubí.

V ploše potěru není třeba vytvářet dilatační celky, pouze v místě dilatačních spár budov je třeba provést stejně širokou spáru, kdy se hrany potěru chrání kovovými úhelníky. Další spáry se vytváří pouze po okrajích v případě pokládky další podlahové krytiny, jak jsme si popsali výše.