Pokračujeme dalším dílem seriálu o pojistné hydroizolační vrstvě.
V minulém článku jsem popsal, jakou funkci ve střeše pojistná hydroizolace plní. Dnes si shrneme základní materiálové varianty, ze kterých se pojistná hydroizolace vyrábí.
V minulosti se pojistné hydroizolace vyráběly z asaltových pásů nebo polyetylénových fólií. Tato řešení však měly nevýhodu v tom, že tyto materiály jsou nepropustné pro vodní páru, která tak mohla kondenzovat zespodu pojistné hydroizolace.
Tento problém se odstranil vytvořením provětrávané vzduchové mezery pod pojistnou hydroizolací, čímž vznikla tříplášťová střecha. Ta s sebou ovšem přinesla nevýhody:
- tříplášťová střecha je poměrně náročná na technické provedení, což se projevuje zvláště u zpracování detailů (napojení střešních oken, prostupy apod.),
- provětrávaná vzduchová mezera zeslabuje tepelně izolační vlastnosti tepelně izolační vrstvy.
Postupně se vyvinuly moderní materiály označované jako difúzně otevřené fólie (podrobněji níže), které umožňují pokládat tuto pojistnou hydroizolační fólii přímo na tepelnou izolaci či bednění, a vynechat tak zcela provětrávanou vzduchovou vrstvu. Vzniká nám tak dvouplášťová střecha.
Materiály a typy pojistných hydroizolací
V současnosti se tedy využívají tři varianty pojistných hydroizolací:
- difúzní fólie mikroperforované – materiál je nejčastěji polyethylen (PE), který je perforována mikrootvory, které umožňují průchod vodních par zespodu, ale neumožňují průchod vody z horní strany dolů,
- dokonalejší variantou jsou tzv. (super)difúzně otevřené fólie – materiál je tvořen z netkané textilie z umělých vláken,
- monolitické fólie – materiál polypropylen (PP), polyester (PES), polyuretan (PU), jedná se o tenké fólie, jejichž propustnost pro vodní páry je dána právě jejich tloušťkou, tyto materiály absorbují molekuly vodní páry zespodu z interiéru místnosti a desorbují (vypouštějí) je na horní straně do exteriéru, tyto fólie jsou často zesilovány proti protržení PES, nebo PE rouny.
Některé pojistné hydroizolace mohou mít z vrchní strany nakašírovanou reflexní vrstvu, která v létě odráží tepelné záření, a pomáhá tak udržovat např. v podkrovním místnostech příjemnou tepelnou pohodu.
U pojistné hydroizolace je stejně jako u parozábrany rozhodujícím parametrem tzv. faktor difúzního odporu µ [-].
Dále se můžeme u technických parametrů výrobků setkat ještě s veličinou ekvivalentní difúzní tloušťky sd (případně rd), kdy sd = µ.d [m], kde d je tloušťka pojistné hydroizolace v metrech.
Pro lepší pochopení těchto veličin uvedu, že ekvivalentní difúzní tloušťky sd pojistné hydroizolace udává tloušťku vzduchové vrstvy v metrech, která by měla stejné difúzní parametry, jako pojistná hydroizolace.
Pro srovnání uvádím hodnoty ekvivalentní difúzní tloušťky sd pro jednotlivé typy pojistných hydroizolací:
- difúzní fólie mikroperforované – sd = 2 až 3 m,
- (super)difúzně otevřené fólie – sd = 0,02 až 0,03 m, ty nejkvalitnější mají i hodnoty okolo 0, 015 m.
To je o typech a vlastnostech materiálů pojistných hydroizolací vše, a v dalším díle si uvedeme způsob návrhu pojistně hydroizolačních opatření.
Pingback: Pojistná hydroizolace III: Návrh | VýrobkyProStavbu.cz