Kontaktní zateplovací systém II: Jak zateplit fasádu?

V minulém článku jsme si napsali o materiálech a návrhu kontaktních zateplovacích systémů a v tomto článku probereme detailněji vlastní montáž zateplovacích systémů. Jak zateplit fasádu domu? Dozvíte se v tomto článku.

Projektová příprava

Vlastně ještě trochu navážu na první článek, protože před vlastní montáží by měla proběhnout projektová příprava kvalifikovanou osobou (osobou oprávněnou k projektové činnosti ve výstavbě), která v případě zateplování stávajícího objektu provede osobní prohlídku na místě, kdy zjistí stav stávajících konstrukcí, tedy především fasády objektu, zjistí stav, rovinnost, soudržnost podkladu. U novostaveb samozřejmě prohlídka neprobíhá, ale zateplovací systém se navrhuje v rámci projektu stavby.

Při návrhu zateplovacího systému se provádí:

• u stávajících objektů tepelně technické posouzení stávajícího objektu a návrh tloušťky zateplovacího systému
• u novostaveb se provádí návrh tloušťky zateplovacího systému, kdy se samozřejmě počítá i s tepelně technickými vlastnostmi obvodového pláště a zdiva
• při návrhu (výpočtu) se posuzují:
  • nejnižší vnitřní povrchová teplota, kdy se posuzují zejména kritické oblasti (tzv. tepelné mosty) v zimním období
  • součinitel prostupu tepla U celé skladby obvodového pláště tak, aby splňoval požadované (nebo doporučované) hodnoty dané ČSN 73 0540
  • posuzuje se zkondenzované množství vodní páry v konstrukci, srovnává se celková roční bilance zkondenzované vodní páry s celkovou roční bilancí vypařené vodní páry, požadavkem je, aby se více vodní páry vypařilo, než stačí za rok zkondenzovat
  • při zateplování často dochází i k výměně oken, proto se posuzuje i průvzdušnost obvodového pláště a intenzita výměny vzduchu v místnosti
  • dále se posuzuje tepelná stabilita místností v zimním období a tepelná stabilita místností v letním období
  • posuzuje se celková energetická náročnost budovy

Dále by měla projektová dokumentace obsahovat:

• konstrukční a materiálové řešení zateplovacího systému
  • posouzení stávajícího podkladu, např. rozhodnutí o tom, zda je možné stávající omítky ponechat či nikoliv
  • návrh způsobu kotvení, vč. počtu a rozmístění hmoždinek
• technologický postup montáže zateplovacího systému
• požárně bezpečnostní řešení, kdy specializovaný projektant posoudí návrh zateplovacího systému, a navrhne případně místa, kde je nutné použít materiály zabraňující šíření požáru (požární pásy z minerální vlny apod.), toto platí zejména u budov s požární výškou nad 12 m
• specifikace materiálu, včetně potřebného množství
• výkresová dokumentace
  • půdorysy a řezy
  • pohledy na fasádu vč. barevného řešení
  • detaily

Jak zateplit fasádu? Montáž kontaktního zateplovacího systému krok za krokem

Podmínky montáže kontaktních zateplovacích systémů

Před provedením prací musí být provedeny veškeré práce na fasádě, které budou zateplovacím systémem zakryty, jedná se hlavně o osazení výplní otvorů, provedení elektroinstalací, dešťových svodů (pokud budou skryté) apod.

Klimatické podmínky realizace:

• teplota vzduchu a podkladu nesmí klesnout pod + 5 °C
• teplota vzduchu nesmí být vyšší než + 30 °C
• v průběhu prací by se mělo zabránit příliš rychlému vysychání penetrace, lepící hmoty, stěrkové hmoty, omítek a nátěrů, je vhodné tedy plochy stínit sítěmi na lešení apod.
• pokud používáme tepelně izolační desky z polystyrenu s přísadou grafitu (šedé desky), je třeba je chránit před přímým slunečním svitem opět například stínícími plachtami nebo sítěmi
• lepící a stěrkové hmoty a omítky a nátěry se nedoporučuje nanášet při nebo krátce po dešti, zvýšená vlhkost podkladu by mohla snížit přídržnost k podkladu

1. KROK: Příprava podkladu pro montáž zateplovacího systému

O posouzení podkladu u stávajících objektů jsem psal výše, projektant by měl stanovit, zda je stávající podklad v pořádku, nebo bude nutné ho odstranit nebo vyspravit poškozené části.

Pro nový i starý podklad platí následující podmínky:

• měl by být vyzrálý (platí zejména u novostaveb), pevný, bez prachu, mastnot, odlupujících se míst, výkvětů (zasolených míst v důsledku vysoké vlhkosti), mechů apod.
• fasáda by neměla obsahovat aktivní trhliny (trhliny, které se stále rozšiřují), aktivitu trhlin ověříme nejlépe pomocí osazení sádrových terčů po delší časový úsek
• podklad nesmí být nadměrně vlhký, snížila by se tím přídržnost lepící hmoty

Prach a nečistoty tedy z povrchu odmést, odlupující se místa, dutá místa, pasivní trhliny opravit omítkou (nechat vyzrát). Zvýšenou vlhkost je potřeba řešit některým ze sanačních opatření.

Rovinnost podkladu by měla vykazovat odchylku maximálně 10 mm na 2 metrové lati. Pamatujme na to, že vrstva lepící hmoty by neměla přesáhnout 30 mm.

Pokud podklad vykazuje vyšší nerovnosti, je nutné provést vyrovnávací vrstvu z nové omítky.

Před montáží zateplovacího systému musí být z objektu demontovány veškeré zařízení bránící montáži: bleskosvody, osvětlení, dešťové svody (provedou se provizorní z flexi hadice), cedule apod. Výplně otvorů chráníme před poškozením a znečištěním fólií.

Veškeré prvky, prostupující zateplením, musí být opatřeny těsnící páskou. Držáky bleskosvodů a dešťových svodů musí být prodlouženy tak aby byl po provedení zateplovacího systému, a jejich zpětném osazení, zachován požadovaný odstup od fasády. Držáky se umístí tak, aby byly mírně skloněny od vodorovné roviny směrem dolů, aby z nich mohla odkapávat srážková voda.

Klempířské prvky jako jsou oplechování parapetů, říms, okrajů střech apod. musí být demontovány, a vyrobeny nové s dostatečným přesahem přes zateplovací systém. Přesah se volí minimálně 30 mm.

2. KROK: Montáž zakládací lišty

Existují dva způsoby osazení spodní řady kontaktního zateplovacího systému:

1. do zakládacího (soklového) profilu/lišty
2. pomocí dřevěné (hoblované) zakládací latě

Častějším způsobem je osazení do zakládacího profilu.

2.1. Založení do zakládací lišty

Šířka zakládací lišty odpovídá šířce tepelně izolační desky.

Zvolíme si výškovou úroveň, kde bude zateplovací systém začínat a připevníme zakládací lištu k podkladu pomocí zatloukacích nebo šroubovacích hmoždinek po cca 300 mm.

V případě nerovného podkladu vymezíme odstup zakládací lišty od podkladu pomocí soklových distančních podložek tak, aby přední líc zakládací lišty byl v jedné rovině.

Zakládací lišty se kladou vedle sebe s dilatační mezerou 2 až 3 mm a spojují se spojkami soklových lišt.

Spára mezi zakládací lištou a podkladem se utěsňuje.

2.2. Založení pomocí dřevěné zakládací latě

Na stěnu se do lepícího tmele připevní skelná síťovina na výšku cca 200 mm nad uvažovanou spodní hranu zateplovacího systému.

Připevní se dřevěná lať, nalepí se první řada tepelně izolačních desek.

Po vytvrdnutí lepící hmoty se odstraní dřevěné zakládací latě a skelná síťovina se přetáhne přes spodní okraj tepelné izolace až přes vnější líc cca 150 mm nahoru a zatlačí se do předem nanesené stěrkové hmoty.

Nakonec na spodní vnější hranu tepelně izolační desky osadíme do stěrkové hmoty okapničku s integrovanou síťovinou.

3. KROK: Lepení tepelně izolačních desek

Před lepením desek se ještě u rozdílně savého podkladu může provést penetrační nátěr. Zvýší se tím i přídržnost lepícího tmele k podkladu. Ale většinou se penetrační nátěr neprovádí. V případě provedení nátěru je třeba provést 24 hodinovou technologickou přestávku na proschnutí nátěru.

3.1. Nanášení lepidla

Lepící hmota na zateplovací systémy se můžeme nanášet:

• po obvodě v tzv. rámečku
• nebo celoplošně

Na polystyrenové tepelně izolační desky a desky z minerální vlny (neplést s lamelami, které mají menší šířku) se lepící hmota nanáší v tzv. rámečku, tedy po celém obvodě v šířce pruhu cca 5 cm. Dále se lepidlo nanáší ve 3 až 4 tzv. terčích o velikosti dlaně v ploše desky. Vrstva lepidla by měla být minimálně 10 mm, maximálně však 30 mm. Lepící hmota by měla pokrýt 40 % plochy desky, ale doporučuje se 50 až 60 %, zvláště pokud plánujeme finální povrchovou úpravu z obkladu, držíme se vyšší hranice. Tento způsob lepení zajišťuje i mírné přizpůsobení se nerovnému podkladu.

V případě ideálně rovného podkladu můžeme lepící hmotu nanášet pomocí zubového hladítka (výška zubu 8-10 mm) celoplošně. Tímto způsobem se lepí vždy lamely z minerální vlny (jedná se o kolmé uspořádání vláken) a také ostatní tepelně izolační desky na podklad z desek na bázi dřeva.

U obou způsobů dbáme na to, aby se lepící hmota nedostala do spár mezi styk tepelně izolačních desek.

3.2. Pokládání desek

Pokládání desek začíná do zakládací lišty nebo na dřevěnou lať. Desky se lepí na sraz, následující horní řada se klade na vazbu, nesmí vzniknout křížová spára, ale pouze T- spára.

Pokud vzniknou mezi deskami spáry širší než 2 mm, vyplňují se tepelně izolačním materiálem, spáry šířky do 4-5 mm mezi deskami z fasádního polystyrenu (EPS-F) se mohou vyplnit v celé tloušťce izolantu PUR pěnou.

Lepí se vždy celé desky, přířezy se dovolují lepit pouze pokud jsou v šířce alespoň 150 mm, a lepí se zásadně ve vzniklých mezerách v ploše fasády, nikoliv na nárožích objektů nebo v koutech.

U nároží se desky jedné strany fasády lepí s přesahem oproti spodní řadě desek navazující strany fasády, přesah se po zatvrdnutí lepící hmoty odřízne a zabrousí.

U výplní otvorů dbáme na to, aby spáry mezi deskami byly vzdáleny od rohu okna cca 150 mm. Desky se kolem otvorů osazují s přesahem tak, aby překryly vloženou izolaci ostění otvoru. Poté se přesah zařízne a zbrousí.

Desky z polystyrenu s přísadou grafitu se nesmí používat pod okenní parapety z důvodu vyšších teplot pod parapetním plechem by mohlo docházet k nežádoucím objemovým změnám.

3.3. Jak dosáhnout rovinnosti povrchu po položení desek?

Po zatvrdnutí lepící hmoty (1 až 2 dny) se pro dosažení rovinnosti povrchu mohou tepelně izolační desky z polystyrenu přebrousit (prach následně odstraníme). Stejně tak by se měl povrch přebrousit pro odstranění degradované vrstvičky polystyrenu, pokud je mezi osazením desek a nanášením základní vrstvy (stěrka + siťovina) delší prodleva více než 14 dní. Broušení se provádí hoblíkem na polystyren se skelným papírem.

U minerálních desek a desek typu TWINNER (šedý polystyren + plus minerální vlna) se rovinnost zajišťuje provedením samostatné vyrovnávací vrstvy.

U lamel z minerálních vláken (lamely s kolmým uspořádáním vláken) je možné přebroušení povrchu.

4. KROK: Kotvení tepelně izolačních desek

Kotvení se provádí fasádními hmoždinkami s talířovou hlavou, mohou být zatloukací nebo šroubovací, s plastovým nebo ocelovým trnem.

Návrh kotvy, kotevní délky a počtu a rozmístění kotev závisí na druhu podkladu, do kterého se kotví, na tloušťce tepelné izolace, na plošné hmotnosti zateplovacího systému, na způsobu kotvení (zapuštěná, povrchová).

Při plošné hmotnosti zateplovacího systému do 10 kg/m² se používají hmoždinky s plastovým trnem, při vyšší hmotnosti pak s ocelovým trnem nebo šroubem. Ty se používají i v oblasti požárních pásu.

Minimální počet hmoždinek u EPS je 4 ks/m² , u desek u minerální vlny pak 6 ks/m².

Kotvení se provádí po zatvrdnutí lepící hmoty, tedy po 24 hodinách.

U desek z polystyrenu a z minerální vlny se kotví před zhotovením základní vrstvy, u minerálních lamel lze kotvit i po nanesení základní vrstvy, ale nejdéle do půl hodiny.

Kotvy umisťujeme v místě, kde se nachází z rubové strany lepící hmota. Většinou tedy v rozích desek, přibližně uprostřed desky v T – spojích navazujících desek ze sousedních řad, a v případě vyššího počtu kotev i v ploše desky.

Do plných materiálů se předvrtávají otvory příklepem, používá se vrták do zdiva a betonu průměru 8 mm. U porézních materiálů například z porobetonu a u dutinových cihel (Porotherm apod.) se vrtá bez příklepu.

Hloubka vrtu je o 10 mm delší, než je předepsaná kotevní délka, je to z toho důvodu, aby mohlo dojít k zatlačení talíře do izolační desky.

Minimální vzdálenost otvoru pro hmoždinku od okraje stěny je 100 mm, aby nedošlo k utržení zdiva apod.

Pro osazování zatloukacích hmoždinek se doporučuje používat gumovou palici.

5. KROK: Zhotovení základní vrstvy

Základní vrstva se skládá obvykle ze stěrkové hmoty, která je většinou totožná s lepící hmotou, a z výztužné skelné síťoviny, která se do této stěrkové hmoty vkládá.

U tepelně izolačních desek z minerální vlny (podélná orientace vláken) se provádí ještě před základní vrstvou jedna vyrovnávací vrstva ze stěrkové hmoty v tl. cca 2 mm, která se nechá alespoň 2 dny vyzrát.

U lamel z minerální vlny (kolmá orientace vláken) se provede nejprve základní vrstva, poté se provede do půl hodiny mechanické kotvení tak, aby talíř hmoždinek byl zapuštěný do stěrky. Tato vrstva se nechá alespoň 3 dny zrát. Poté se provede další vyrovnávací vrstva, kdy už se nanáší pouze stěrková hmota, a pouze přes talíře hmoždinek se překládá přířez ze skelné síťoviny velikosti 100 x 100 mm. Tato vyrovnávací vrstva se nechá zrát alespoň 7 dní.

5.1. Vyztužení detailů

Ještě před provedením základní vrstvy se osadí na nároží, okraje, dilatační spáry a další podobná místa ukončovací nebo rohové výztužné profily.

Na tepelně izolační desky se nanese vrstva stěrkové hmoty, do které se zatlačí plastový nebo hliníkový profil s integrovanou síťovinou.

U výplní otvorů se kromě ostění, nadpraží a parapetů vyztužují diagonálně i rohy vložením obdélníkového přířezu ze síťoviny o velikost cca 250 x 450 mm.

5.2. Zhotovení základní vrstvy

Na plochu tepelně izolačních desek se nanese zubovým hladítkem (velikost zubu 10 x 10 mm) stěrková hmota v tl. cca 4 mm. Do ní se odshora zatlačuje hladítkem pás skelné síťoviny, kterou si předem nastříháme na potřebnou délku. Přesahy pásu jsou cca 100 mm. Délka jednoho pásu se rovná přibližně výšce jednoho podlaží lešení.

Výsledná tloušťka základní vrstvy by měla být nejméně 3 mm. Síťovina by neměla ze stěrky vystupovat, ale mřížka může být znatelná pohledem. Měla by být umístěna přibližně v polovině hmoty stěrky. Krycí vrstvička stěrky přes síťovinu by měla být cca 1 mm.

6. KROK: Finální povrchová úprava

6.1. Penetrační nátěr

Před provedením některých typů omítek (minerální, rýhované) se provádí penetrační nátěr vždy.

V případě dalších typů omítek záleží na nás, zda máme požadavek na zvýšení adheze podkladu.

Penetrace se nanáší válečkem nebo štětkou, technologická přestávka na proschnutí je minimálně 12 hodin.

6.2. Omítky

Minerální omítky nanášíme nerezovým hladítkem na vyzrálou základní vrstvu opatřenou penetračním nátěrem.

Po zavadnutí se minerální omítky strukturují do požadovaného tvaru(rýhované, zatírané omítky).

Minerální omítky se opatřují po vyzrání nátěrem.

Pastovité omítky jsou již z výroby probarvené a nanáší se na fasádu v jednom kroku, jinak hrozí riziko vzniku ploch s mírně odlišným odstínem. Pastovité omítky se již nátěrem neopatřují.

Marmolitové omítky jsou již probarvené, nanáší se na podklad s lepidlem pomocí hladítka. Nejčastěji se používají v oblasti soklů, kdy je možné je udržovat a čistit pomocí tlakové vody.

---