Rekonstrukce střechy chalupy

Rád bych se rozepsal o mých zkušenostech s opravou střechy. Předně nastíním situaci, je to chalupa ze zhruba třicátých let, postavená částečně kotovicí/vepřovicí, cihlou a dřevem. Střecha nebyla zrovna v dezolátním stavu, ale některé z krokví uhnívaly, lépe řečeno držely už jen silou vůle a proto jsme se do oprav pustili. Jedním z hlavních bodů oprav byla výměna stávajících dezolátních krokví, kontrola stavu pozednic a čištění střešních tašek. Protože jde o složitější zásahy, byla majiteli domu, mými přáteli, sezvána parta chlapů s minimálně jedním tesařem. Přece jen je střecha místem důležitým kvůli nosnosti a tak je zapotřebí člověk znalý.

Co jsme k rekonstrukci střechy potřebovali?

Vlastně nezbytnou výbavou je určitě hliníkový výtah, se kterým jsme svozili celé to množství tašek dolů a následně i zpět. Sehnat jej můžete v půjčovnách nářadí za nějakých 500 Kč na den. Výtah je elektrický, takže Vám jistě mnohokrát ulehčí práci.

Dále jsme pak použili celou škálu ručního nářadí, od AKU vrtaček, přes ruční kotoučové pily, lidově mafl, kladiva až po vodní váhy. Přesný výčet Vám spíše poodhalím v textu. Z důvodu kvality bych doporučil raději známější značky nářadí, než levné, ale povětšinou nějak omezené “šmejdy.“

Nakonec další nezbytnou součástí je stavební řezivo. To můžete sehnat na nejbližší pile v řádu desítek tisíc korun. My jsme využili něco trámu na krokve 150 x 100 mm, ale každá střecha má parametry vlastní, proto raději prozkoumejte projektovou dokumentaci, nebo trámy přeměřte! Dále pak střešní latě a desky na obednění.

Jako izolaci jsme použili pouze IPU, lepenku, vzhledem k tomu, že podkroví domu je neobývané.

V případě potřeby je však možné doizolovat z vnitřní strany, ovšem tuto variantu je lépe konzultovat s odborníky. Na trhu je nepřeberné množství různých materiálů – minerální, konopná, ovčí a jiné vaty, lišící se jednak vlastnostmi, zpracováním a nakonec také cenou. Některé z těchto materiálů seženete ve stavebninách, ty z ekologických pak u specializovaných prodejců, např. přes internet.

Sundání střešní krytiny

Stavební práce jsme si naplánovali zdárně se sluníčkem, přesto jsme měli zakrývací plachty pořád po ruce, kdyby přece jen přišla bouřka.

Přesto že výrobci hliníkových výtahu píšou, že jsou lehké, tak manipulace s jejich částmi, skládání a přeprava kolem střechy vždy vyžadovala minimálně tři zdatné chlapy, ve výsledku totiž taháte osmi, nebo i více metrový kolos. Ale po krátkém čase si člověk zvykne, důležité je konstrukci dobře zabezpečit a už jezdíte.

Sundávat tašky je hračka, začínáte shora hřebenáči a pokračujete dolů, nejdříve kolem výtahu, poté stačí lidský řetěz a vyhnete se tak i přesouvání žebříku.

Pozor na zámky, každá z obyčejných tašek nějaké obsahuje, nejčastěji dva na horní straně, pomocí kterých drží na střešních latích. Nejde o zámek v pravém slova smyslu, spíše dva výběžky, umístěné v horní, vnitřní části tašky. Tašky pak je dobré skládat na sebe do komínků tak, aby se opíraly o další a držely stabilitu.

Ke všem těmto úkonům není třeba žádné speciální nářadí, maximálně se Vám může hodit tesařské kladivo, na případné hřebíky.

Se střešní krytinou doporučuji zacházet opatrně, není sice z cukru, ale ráda se láme, vzhledem k letitosti starých tašek. Proto také radím podle potřeby nakoupit nějaké nové na výměnu. Jako nápad můžu inspirovat internetovou stránkou Bazoš, pokud nechcete přímo nové, nebo se obraťte na Vaše nejbližší stavebniny.

Výměna poškozených prvků krovu

Čím více střechu odkrýváte, ukazují se původní stavební prvky.

Jak už jsem zmiňoval, kamarád využíval podkrovní prostor jen jako sklad a tak tašky ležely pouze na střešních latích, přibitých podélně ke krokvím.

Po obnažení půdy, jsme zkontrolovali všechny krokve a ty špatné jsme vyměnili postupnými kroky, buď tak, že druhá, protilehlá krokev se podložila a urychleně jsme umístili novou, nebo jsme nechávali některé střešní latě, aby konstrukci držely.

Docela dost se nám hodily ruční pilky na dřevo, pomáhající tesaři se spoji dřeva, celá paleta hřebíků, od malých padesátek po dvoustovky. A samozřejmě papíráky, malé hřebíčky se širokou hlavičkou používané na lepenku.

Zhotovení bednění a pojistné hydroizolace

Po opravách, prováděných v menších etapách, přišly na řadu smrkové desky, kladiva a hřebíky.

Díky velikosti střechy jsme používali 5 metrové délky, které byly, díky nedostatečné suchosti, pokroucené. S jejich pomocí jsme však celou střechu zavřeli, a to tak, že tři lidé byli na vrcholu střechy, kde se prvně umístila první deska a pak dva tlačili další desku k té první, zatímco třetí přibíjel.

Takto se pokládaly podélně jedna za druhou i se značným přesahem ve štítu, aby bylo později co zkracovat. Další dva, mezi nimiž jsem byl i já, poskakovali dole a podávali další a další desky a vlastně vše, co bylo potřeba.

Když byla tato práce hotová, srovnaly se štíty s dostatečným, půl nebo tři-čtvrtě metrovým přesahem a pokračovalo se další prací.

useli jsme nahoru dostat všechny ty role IPy, rozmotat a přibít je.

Přibíjely se papíráky a také tak, že jsme použili zase střešní latě, tentokrát zatloukané svisle na krokve, přičemž potom se na ně nabila poslední, podélná vrstva latí.

Tak vznikla dostatečná vzduchová mezera, čímž jsme docílili odvětrávání přebytečných kondenzátů z izolační IPy.

Vyčištění střešních tašek a jejich impregnace a pokládka krytiny

Následovala poslední etapa, které předcházelo ještě celkové mytí tašek nástřik penetrací.

Samozřejmě nám velmi posloužila vysokotlaká vodní pistole, slangově vapka, pro kterou byla veškerá, léty zachycená plíseň a jiné nečistoty, snadným sokem. Cena výpůjčky na víkend dělá nějaké 2 tisíce, za tuto dobu práci určitě zvládnete.

Následně jsem nanášel impregnaci na zdivo a kámen, pro lepší odolnost vůči vodě a plísni. To pak pomocí elektrické stříkací pistole. Sice jsou i levnější, mechanické ruční varianty, ale při té ploše mne nejspíše napadá zádový rozstřikovač, používám jej v lese na postřiky stromků a odvádí dobrou práci. Zmíněné rozstřikovače jsou k sehnání v prodejnách nářadí.

Pak už přišlo taškování, tedy skládání střešní krytina nazpět.

Začínali jsme odspodu a během jednoho víkendu už se střecha leskla novotou do okolní krajiny.

Jedinou krytinou, kterou jsme museli nakoupit nové, byly hřebenáče. V dřívějších dobách se nepoužívaly a hřeben se zakrýval dlouhým, veprostřed ohnutým plechem s jakoby kolíčky z větví, držícími ho.

Tím tenkrát naše práce úspěšně skončila.

Mou malou radou na závěr je, najděte si dobrého tesaře a pak i to nejsložitější dílko půjde udělat svépomocí.