Asfaltové pásy VI: Zásady návrhu a kladení hydroizolačních vrstev plochých střech

V předchozím článku seriálu o asfaltových pásech jsem popsal hlavní zásady návrhu a kladení hydroizolací z asfaltových pásů u spodních staveb.

V tomto článku popíšu obdobné zásady pro návrh a kladení hydroizolací z asfaltových pásů pro ploché střechy.

Zásady návrhu hydroizolační vrstvy plochých střech

Asfaltové pásy se v plochých střechách mohou použít jako:

  1. Povlaková hydroizolační vrstva.
  2. Pojistná hydroizolační vrstva.
  3. Parotěsná vrstva.

V tomto článku se soustředím na první skupinu, tedy povlakové hydroizolační vrstvy.

Hydroizolace plochých střech z asfaltových pásů
Hydroizolace plochých střech z asfaltových pásů

Povlaková hydroizolační vrstva:

  • chrání střešní konstrukci i spodní vrstvy střešní skladby před srážkovou vodou,
  • musí být nepropustná pro srážkovou vodu v tuhém i kapalném skupenství,
  • musí být vodotěsná,
  • navrhuje se ve sklonu minimálně 1 ° k odvodňovacím prvkům střechy,
  • upevňuje se k podkladu buď:
    • celoplošně (lepením, natavováním),
    • bodově (kotvením, lokálním lepením nebo natavováním),
    • stabilizační vrstvou, kdy je hydroizolační vrstva volně položena se svařenými přesahy, a zatížena vrstvou kameniva nebo provozní vrstvou,
  • u finální horní vrstvy hydroizolace střech se doporučuje z důvodu zvýšení životnosti použít některý z ochranných prvků (dekorační posyp, ochranný nátěr),
  • hydroizolační vrstvy vegetačních střech musí být odolné vůči prorůstání kořínků.

Návrh konkrétního typu hydroizolace střech z asfaltových pásů pochází od projektanta, který musí vzít v potaz veškeré skutečnosti, které budou mít na střechu vliv:

  • mechanické a dynamické namáhání střechy:
    • počítat s tím, zda bude střecha nepochůzná (přístup pouze pro kontrolu a údržbu), pochůzná, pojízdná, vegetační (požadavek na odolnost proti prorůstání kořínků),
    • střešní vrstvy včetně hydroizolace musí odolávat účinkům tlaku a sání větru, proto je třeba správně zvolit typ upevnění hydroizolace k podkladu.
  • hydrofyzikální namáhání střechy:
    • u povlakových hydroizolačních vrstev existuje požadavek na vodotěsnost což je třeba zohlednit nejen při pokládce a následné kontrole vodotěsnosti, ale také při návrhu různých detailů, odvodnění, prostupů, kotvení nadstřešních konstrukcí apod.
  • trvanlivost a životnost střechy:
    • v závislosti na velikosti doby funkce objektu se navrhne buď hydroizolační vrstva o stejné životnosti, jako bude mít celý objekt, nebo pokud má hydroizolace životnost kratší (což je nejobvyklejší případ), tak se musí počítat i s pravidelnou údržbou nebo dokonce výměnou hydroizolační vrstvy,
    • pro zvýšení životnosti se používají jako finální vrchní pásy se speciální úpravou horního povrchu (dekorační posyp, antireflexní nátěr apod.).
Tohle by vás mohlo zajímat:  Rekonstrukce střechy chalupy

Při návrhu hydroizolační vrstvy střechy z asfaltových pásů dodržujeme tyto zásady:

  • do hydroizolační vrstvy nikdy nepoužíváme pásy s nasákavou nosnou vložkou (nasákavou vložku mají pásy typu A),
  • navrhujeme asfaltové pásy typu S z modifikovaných asfaltů, a to obvykle ve dvou vrstvách,
  • spodní pás obvykle tvoří pás s nosnou vložkou o vyšší pevnosti, tedy s nosnou vložkou ze skelné tkaniny (např. Sklodek 40 special mineral), vrchní pás pak navrhujeme s nosnou vložkou s větší tažností, tedy pásy s nosnou vložkou z PES rohože a obvykle s ochranným dekoračním posypem (např. Elastodek 40 special dekor).

Zásady a podmínky pro kladení hydroizolační vrstvy plochých střech

1. Teplota a povětrnostní podmínky při kladení pásů

  • při pokládce by měly být dodrženy alespoň tyto teploty vzduchu:
    • pásy z modifikovaného asfaltu+5 °C (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +10 °C),
    • pásy z oxidovaného asfaltu+10 °C  (lze provádět kladení i za nižších teplot, ale je dobré pásy nechat 24 hodin předem temperovat při teplotě alespoň +15 °C),
  • teplota podkladu by měla být maximálně +50 °C,
  • při pokládce nesmí na konstrukce pršet nebo sněžit, nesmí být jinovatka, mlha, námraza, silný vítr.

2. Požadavky na podklad a příprava podkladu

Podkladem pro zhotovení hydroizolační vrstvy může být:

  1. silikátové podklady:
  2. dřevěné bednění,
  3. plech,
  4. tepelně-izolační desky z minerálních vláken,
  5. tepelně-izolační desky z polystyrenu,
  6. tepelně-izolační desky z pěnoskla.

2.1 Silikátové podklady (betony, potěry)

  • musí být suché, vyzrálé, soudržné, nesmí sprašovat,
  • hmotnostní vlhkost podkladu by měla být maximálně 6 %,
  • povrch musí být bez ostrých hran,
  • pevnost betonu by měla odpovídat pevnostní třídě minimálně C 8 (dříve B 10),
  • rovinnost podkladu by měla splňovat podmínku maximálních nerovností 5 mm na vzdálenosti 2 metry, měřeno dvoumetrovou latí,
  • prohlubně větší než 3 mm by měly být vyplněny, naopak výčnělky vyšší než 3 mm by měly být odstraněny nebo zbroušeny.

Silikátové podklady (betony, potěry) se doporučuje před natavováním pásů napenetrovat asfaltovým lakem penetračním.

Při penetraci podkladu by měly být splněny tyto podmínky:

  • maximální relativní vlhkost vzduchu: 80 %,
  • maximální hmotnostní vlhkost podkladu: 6 %,
  • minimální teplota ovzduší: +5 °C,
  • minimální teplota povrchu podkladu: +8 °C.

Penetrační lak se nanáší asfaltérským kartáčem nebo válečkem, spotřeba činí cca0,25 až 0,5 kg/m2. Podklad po zaschnutí laku má vykazovat tmavě hnědou barvu.

Tohle by vás mohlo zajímat:  Odvodnění podzemních částí budov V: Odvod drenážních vod

Technologická přestávka pro zaschnutí laku před natavováním pásů je minimálně 4 hodiny, ale spíše 24 hodin v závislosti na povětrnostních podmínkách a teplotě ovzduší.

2.2 Dřevěné bednění

Dřevěné bednění bývá podkladem pro hydroizolační vrstvu především u dvouplášťových střech, případně u jednoplášťových nezateplených.

Povrch dřevěného bednění musí být rovný bez ostrých hran, prohlubní, výčnělků nebo otvorů.

Z důvodu hořlavosti podkladu nelze na dřevěné bednění přímo natavovat asfaltové pásy plamenem. Musíme tedy nejprve na bednění připevnit ochranný podkladní asfaltový pás s označením V13, který se na dřevěný podklad volně položí a přikotví hřebíky s velkou hlavou, bez svařování spojů.

Na něj se poté nataví asfaltový pás, tvořící hydroizolační vrstvu, Při pokládce horního pásu prostřídáme spáry tak, aby ke svařování spojů horního pásu docházelo mimo přesahy spodního podkladního pásu. Vyhneme se tam zcela riziku kontaktu plamene hořáku s  dřevěným bedněním.

2.3 Plech

Plech bývá podkladem pro hydroizolační vrstvu zejména u natavování pásů na různé klempířské prvky.

Plech musí být před pokládkou pásů dokonale odmaštěn, zbaven koroze (u starých konstrukcí a prvků) a následně napenetrován asfaltovým lakem penetračním.

Penetrační lak se nanáší asfaltérským kartáčem nebo válečkem, spotřeba činí cca 0,1 kg/m2.

V případě trapézových plechů se asfaltové pásy kladou rovnoběžně s vlnami, a podélný přesah bývá vždy na horní vlně.

2.4 Tepelně-izolační desky z minerálních vláken

Používáme tužené desky z minerálních vláken, které jsou již z výroby opatřeny impregnací horního povrchu asfaltem, nebo je na horních povrchu již z výroby nakašírován asfaltový pás.

Asfaltový pás na desky z minerální vlny, které jsou impregnované asfaltem, lepíme horkým případně studeným asfaltem.

Pokud je na deskách z minerální vlny již nakašírovaný asfaltový pás, pak další asfaltový pás můžeme natavovat.

2.5 Tepelně-izolační desky z polystyrenu

Na desky z polystyrenu nelze asfaltové pásy přímo natavovat, nebo lepit horkým asfaltem.

Jednou z možností, jak upevnit asfaltový pás na podklad z desek z polystyrenu je, že pásy volně položíme, a mechanicky je kotvíme, nebo je přitížíme stabilizační vrstvou (kačírkem). V přesazích je ovšem stejně nutné pásy svařit, proto je třeba chránit povrch polystyrenu podložením asfaltovým pásem typu R13, a to buď celoplošně, nebo alespoň v místech přesahů.

Další možností je lepení polyuretanovými lepidly, případně použití speciálních asfaltových pásů se samolepící nebo snadnotavitelnou spodní úpravou.

Třetí možností je použití kompletizovaného tepelně-izolačních dílců z polystyrenu, které mají již z výroby na horní straně naválcováný asfaltový pás. Na tento podkladní pás je již možné natavovat horní asfaltový pás.

Tohle by vás mohlo zajímat:  Skladby pochůzných plochých střech a teras

2.6 Pěnosklo

O tomto tepelně-izolačním materiálu jsem psal v článku Využití izolace z pěnového skla v jednoplášťových plochých střechách.

Hydroizolace se na pěnosklo lepí do horkého asfaltu, který se rozetře na povrchu pěnoskla. Další asfaltový pás se již může na tento první pás natavovat.

3. Kladení pásů

  • Spoje pásu se orientují po směru toku vody (podélný spoj pásů je tedy kolmý na spád střechy, příčný spoj je rovnoběžný se spádem střechy),
  • u dřevěného bednění z prken se asfaltový pás klade kolmo na směr prken,
  • v ploše se kladou asfaltové pásy vždy v jednom směru, nikoliv tedy horní vrstva kolmo na spodní,
  • pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a i více pásů, klademe je vždy tak, aby spoje pásů nebyly nad sebou:
    • podélné (boční) spoje horní vrstvy tedy posuneme o cca 1/2 šířky pásu,
    • příčné (čelní) spoje horního pásu by měly být umístěny minimálně 300 mm od příčných spojů spodního pásu,
  • pokud hydroizolační vrstvu tvoří dva a více pásů, tak jsou obvykle navzájem mezi sebou celoplošně svařeny,
  • vlastní natavení se provádí pomocí propanbutanových hořáků nebo vícehořákových agregátů,
  • při celoplošném natavování musí být viditelné tečení roztavené asfaltové hmoty před odvalující se rolí po celé šířce pásu, a musí docházet k výtoku roztaveného asfaltu (několik milimetrů přes okraj) po obou bocích pásu,
  • doporučený podélný i příčný přesah pásů je:
    • u pásů s jemnozrnným minerálním posypem nebo s PE fólií … minimálně 80 mm nejlépe 100 mm v podélném přesahu, 100 mm v příčném přesahu,
    • u vrchních pásů s hrubozrnným (dekoračním) minerálním posypem … minimálně 80 mm nejlépe 100 mm v podélném přesahu, 120 mm v příčném přesahu, překrytí v podélném směru je obvykle vyznačeno chybějícím pruhem posypu,
    • vyteklý roztavený asfalt z bočních přesahů je možné zašpachtlovat nahřátou špachtlí, ovšem musíme si dávat pozor na to, aby nedošlo k obnažení nosné vložky, nebo k oslabení asfaltové vrstvy,
    • při mechanickém kotvení se doporučuje dodržovat přesahy 150 mm,
  • asfaltové pásy lze prakticky na všech podkladech (s výjimkou pěnoskla), kromě natavování, i mechanicky kotvit nebo přitížit stabilizační vrstvou z kameniva nebo provozní vrstvou z dlažby na podložkách nebo do štěrkopískového lože.
Asfaltové pásy VI: Zásady návrhu a kladení hydroizolačních vrstev plochých střech
Ohodnoťte článek!


Jak bude reklama vypadat?
-
Chcete zde reklamu napořád jen za 150 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

1 komentář: „Asfaltové pásy VI: Zásady návrhu a kladení hydroizolačních vrstev plochých střech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *